Kdy budeme mít implementovánu evropskou směrnici?

26.05.2021

Politika je ošidná věcička a složité soustrojí tlaků i velmi problematických motivací. V tomto prostředí není nic divného, když kabinet na tiskové konferenci před drahně půl rokem slavnostně prohlásí, že "Vláda dnes schválila návrh zákona, který zkrátí délku nových oddlužení pro všechny fyzické osoby na tři roky. Tříletý režim oddlužení by mohl platit v insolvenčních řízeních zahájených po 1. červenci 2021", ale po šesti měsících můžeme vcelku klidně konstatovat, že pro naplnění tohoto ambiciozního cíle neudělala ta stejná vláda (a koalice, na které stojí) naprosto a vůbec nic...

Komentář Tomáše Marka (26. května 2021)

Za tu dobu byla ale právě jedna lhůta pro všechna oddlužení mnohokrát zpochybněna. Přičemž na tomto zpochybnění se shodnou jinak obvykle smrtelní nepřátelé z ODS na straně jedné a ANO na straně druhé. A to není řeč o dalších a dalších.

Nechci tady ale soudit, zda mají být podmínky pro oddlužení podnikatelů stejné, jako podmínky pro oddlužení spotřebitelů - existuje mnoho argumentů pro, existuje mnoho argumentů proti. Z pohledu ekonoma platí, že ta otázka nemá ve skutečnosti řešení. Neumíme totiž vyhodnotit, které dobré důvody podporující jedno či druhé řešení jsou lepší. Neumíme to především spočítat. Jediné, co umíme, to je "mít takový pocit", že jedno nebo druhé je správnější, lepší, efektivnější..

Ostatně za poznámku stojí, že ani evropská komise a parlament jako v dané souvislosti zákonodárci necítili oprávnění ani kompetenci říct jasně, že oddlužení pro obě skupiny má být stejně dlouhé a řídit se stejnými podmínkami. (Jistě: Oprávnění nejen necítili, ale především vůbec neměli, neboť tím by šli za hranice svých kompetencí, jak jsou dané příslušnými smlouvami.) V textu směrnice je věc řečena pouze a jenom jako možnost a doporučení, které členské země mohou vyslyšet, ale nemusí ho vyslyšet. A co více - sama v podstatě bezpodmínečná hranice tří let pro oddlužení podnikatelů také není striktní a tak jednoznačná, jak se mnozí tváří či snaží tvářit.

Dokonce to platí trochu jinak - směrnice dává pouze jednoznačnou podmínku, aby alespoň jeden ze způsobů (to je třeba zdůraznit!!! - jeden ze způsobů) oddlužení umožněných v členských zemích byl právě takový. Nicméně jeden, nikoliv jediný (více k tomu ZDE). To znamená, že členské státy mohou klást další podmínky, při jejichž nesplnění je tento rychlý a snadný způsob podnikateli odepřen a jeho oddlužení se pak může ubírat cestami podstatně delšími a složitějšími. I náročnějšími, nákladnějšími (z hlediska povinnosti uhradit podíl na dluhu)...

Jinými slovy na naší domácí diskusi o podmínkách pro oddlužení není nic divného, nic neférového, nic, co by samo o sobě mělo vzbuzovat údiv... Tu diskusi prostě text směrnice připouští a do značné míry i předpokládá a iniciuje.

Co je divné? No právě skutečnost, že nám mezi prsty probíhá implementační lhůta (která končí v polovině července 2021), že jsme o její prodloužení nepožádali (psali jsme ZDE) a že to vypadá, jako by se to nikoho netýkalo. Třeba ještě Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nasadí k mimořádnému finiši a projedná sněmovní tisk 1073 (ZDE) - ostatně je znovu na programu schůze uapočaté 25. května.

Ale moc se tomu věřit nedá. A účinnost od 1. července 2021 je z říše snů.

I když... V zemi, že pozítří bylo předevčírem a případně naopak je možné i to.

O projektu

Projekty TAČR s evidenčními čísly TD010093 a TD 010093 jsou řešeny mezinárodním vědeckým týmem, který je koordinován z Vysoké školy ekonomické v Praze. Oba projekty směřují k návrhům na legislativní změny a k vytvoření nových aplikací využitelných pro výzkum i praxi.